Co je biedermeier?
Jako biedermeier se označuje umělecký a životní styl poměrně krátkého historického období, které trvalo zhruba od roku 1815 (konec napoleonských válek a Vídeňský kongres) do známého revolučního roku 1848. Biedermeier se týkal především německy mluvících zemí, k nimž se počítala Rakouská říše, Prusko, ale také české země. Některé vlivy tohoto stylu se šířily i dál do Evropy.
Biedermeier se kryje s částí anglického viktoriánského období (královna Viktorie vládla v letech 1819–1901) a v mnohém je mu podobný. V českých zemích v této době právě vrcholilo národní obrození.
Dobu však neurčovala jen politika. V první polovině 19. století se rozvíjel průmysl, věda, umění i řemeslo. Zvláštní postavení mělo umělecké řemeslo neboli užité umění – střední třída neměla prostředky na to, aby ve velkém sbírala umělecká díla, jako si to mohla dovolit šlechta, ale zároveň chtěla dát najevo své bohatství a vkus. Měšťanská domácnost bývala vybavena kvalitním nábytkem s módními řezbami a čalouněním, obrazy (často portréty nebo romantickými výjevy z venkovského a rodinného života), krásnými koberci a tapetami, honosnými závěsy a drobnostmi, jež přispívaly k její útulnosti – třeba vyšívanými polštářky nebo ubrusy. Leckde nechyběly vymoženosti moderní doby, například plynová svítidla nebo vodovod.
První polovina 19. století byla politicky neklidná, šířily se revoluční nálady, a protože Rakousko nestálo o žádné nepokoje, nastolilo tuhý absolutismus. Jestli jste viděli televizní seriál Božena, jistě si vybavíte scény, ve kterých se objevují rakouští tajní policisté; říše se snažila mít své obyvatele pod dozorem. Nejlépe se tehdy žilo spořádaným měšťanům, kteří se nebouřili proti zavedeným pořádkům a hleděli si rodinného krbu. Právě měšťanská třída a její domácnost se staly původcem a hybatelem biedermeieru.
Mimochodem, v biedermeierové době se odehrává také část seriálu Já, Mattoni. Většina děje je situována do pozdější doby, ale na začátku jsou k vidění jak biedermeierové kostýmy, tak typické vybavení tehdejší domácnosti.
Znaky biedermeieru
Shrňme si tedy typické znaky biedermeieru:
- měšťanská třída se dostává do popředí
- důraz se klade na domácí život, spořádanost, útulnost, praktičnost
- obliba kvalitního řemesla
- střídmý, uměřený vkus – elegance místo okázalých ozdob
- obdiv k přírodě
- rozvoj průmyslu – začíná „století páry“
Co se nosilo v biedermeieru
Přestože biedermeier trval jen tři desetiletí, silueta šatů se stihla několikrát proměnit a s ní i detaily jako ozdoby, doplňky a vzory látek. Základní znaky biedermeierové módy ale zůstávaly stejné:
- kontrast štíhlého pasu a oblé linie ramen, zvýrazněných navíc bohatými rukávy
- dlouhá, zvonovitě se rozšiřující sukně
- drobné květinové vzory – tištěné i vytkávané
- zdobení šatů volány, kanýry, výšivkami, aplikacemi
- složitě zaplétané účesy, přes den doplněné kukaňovitým kloboukem nebo čepcem, do společnosti ozdobnými hřebeny, stuhami a peřím
- jako ochrana před chladem se nosí především velké šátky, štóly, peleríny nebo dlouhé široké pláštěnky
Látky z dob biedermeieru
Po Vídeňském kongresu, tedy na samém začátku biedermeieru, se ještě nosily šaty s vysoko posazeným empírovým pasem a jen mírně rozšířenou sukní.
Po roce 1820 se ale pas posunul níž a postupně se dostal až na své přirozené místo. Sukně se rozšířila tak, že se opět začaly nosit obručové spodničky. Pod šaty se vrátil i korzet, který byl nezbytný k dosažení módního útlého pasu. Výrazným prvkem šatů byly rukávy, které se také často měnily: od menších balonových přes objemné „šunkové“ a „pagodové“ až zpět k úzkým, doplněným jen malým balonkem nebo volány.
V letech 1830–1848 je biedermeierová móda na vrcholu. Pas stažený korzetem doplňuje široká, nabíraná sukně a bohaté balonové rukávy, takže silueta připomíná písmeno „X“. Tato silueta byla v módě již mnohokrát předtím (v nejvýraznější podobě např. ve španělské renesanci nebo francouzském rokoku) a mnohokrát potom: v době secese, v padesátých letech 20. století a koneckonců i dnes, kdy je postava ve tvaru přesýpacích hodin opět trendy.
V 50. a 60. letech devatenáctého století střídá biedermeier období, kterému se říká „druhé rokoko“ – sukně totiž dosáhly takové šířky, že je pod nimi nutné nosit mohutnou obručovou spodničku, ne nepodobnou konstrukcím z doby Marie Antoinetty. Celkový styl už se však posouvá od květované biedermeierové romantiky k eleganci typické pro závěr 19. století.
Ilustrace jsou z časopisu Wiener Zeitschrift für Kunst, Literatur, Theater und Mode (Vídeňský časopis pro umění, literaturu, divadlo a módu), který si můžete prolistovat v digitálním archivu Rakouské národní knihovny. Časopis v době, kdy vycházel, bedlivě sledovaly i české dámy a nechávaly si podle něj šít módní modely.
Z čeho se v biedermeieru šilo
V době biedermeieru se šilo ze všech dostupných přírodních materiálů: hedvábí, vlny, bavlny, lnu i jejich směsí. Večerní šaty bývaly z toho nejlepšího, co si dáma mohla dovolit – hedvábí, krajek, peří a kožešin –, na denní šaty byla nejoblíbenější bavlna.
Už v sedmnáctém století se do Evropy dovážely jednobarevné i tištěné bavlněné látky z Indie. Jejich exotické potisky se staly hitem a evropští výrobci se je pokoušeli napodobit, museli se však potýkat nejprve s technologickými obtížemi a později dokonce se zákazy prodeje a nošení bavlny s potiskem – domácí výrobci látek se totiž báli, že o jejich zboží přestane být zájem, a vynucovali si proto omezení dovozu.
Průmyslová revoluce ani zájem zákazníků se ale zastavit nedaly. Během osmnáctého století se rychle rozvíjela technologie a takřka celý proces výroby látek se podařilo mechanizovat. Řemeslná ruční práce se udržela jen ve výrobě krajek, prýmků a doplňků.
Ve 40. letech 19. století fungovaly v Čechách desítky kartounek, tedy továren na potiskování bavlny. Jako „kartoun“ se označovalo jednoduché bavlněné plátno s potiskem, ale vzory se tiskly i na kepry, jemné batisty a mušelíny nebo hladké satény. V biedermeieru se k barvení používala přírodní barviva, v druhé polovině 19. století už také syntetické barvy, často velmi toxické. Tisklo se buď pomocí forem neboli štočků, které se používají i dnes (v Indii na potisk tradičních textilií, u nás při výrobě tradičního modrotisku), nebo tiskařských válců.
Mezi potisky jasně panovaly ty květinové, oblíbené ostatně už v předchozím empírovém období. Nosily se světlé i tmavé látky s potiskem droboučkých kvítků, nápadně barevné látky s pestrými velkými květy i abstraktnější vzory, které se přírodou pouze inspirovaly. Mezi oblíbené základní barvy patřily kromě bílé a krémové také pastelové odstíny modré a zelené, zlatožlutá, odstíny hnědé nebo sytá „turecká červeň“.
Látky ve stylu biedermeieru v dnešní době
Ačkoli je dnešní móda úplně jiná než ta biedermeierová (jen silueta šatů s přiléhavým pasem a širokou sukní je věčná), tehdy používané látky vlastně nosíme pořád. Bavlněné batisty, popelíny a další podobné látky s potisky inspirovanými přírodou se hodí na letní a jarní šaty či halenky, nebo na doplňky do interiéru s nádechem starých časů.
Z NAŠÍ NABÍDKY
Líbí se vám biedermeierová móda?
Máte šaty z látky s biedermeierovým vzorem?
Pošlete nám fotografie vašich kostýmů!
Komentáře(2)