Jak poznat pravé hedvábí?

Zní to banálně, ale často na to zapomínáme – zkoumejte materiálové složení, nikoliv název zboží. Šaty, které jsou označené jako hedvábné, možná obsahují jen pár procent hedvábí, nebo jsou dokonce ze syntetiky, která přírodní hedvábí pouze napodobuje. Při nákupu v e-shopu se musíte spolehnout na to, že prodejce látku nebo oděv správně označil. Pokud neznáte jeho reputaci nebo o ní máte pochybnosti, pečlivě prostudujte popis. Dávejte pozor na to, že název zboží je velmi pružný parametr, se kterým si prodejce může „pohrát“ a zapůsobit na vaše emoce. Není totiž nelegální mít látku pojmenovanou například „hedvábný satén“, pokud v materiálovém složení stojí 100% polyester. Buďte opatrní i v zahraničních e-shopech: v angličtině se jako „silk“ nebo „silky“ běžně označuje jakákoli jemná nebo splývavá látka. Pokud parametr složení prodejce vůbec neuvádí, je to nanejvýš podezřelé.

Kdo má s hedvábím hodně zkušeností, tomu někdy stačí doslova jediný pohled. Hedvábí má typický měkký lesk, který lze jen velmi těžko napodobit. Je pravda, že výrobní technologie se stále zlepšují a výrobci dokáží utkat velmi pěkné hedvábné napodobeniny, ale tam, kde se podaří oklamat zrak, většinou pomůže hmat. Hedvábí je měkké (ani nesplývavé látky jako taft nebo dupion nejsou na omak tvrdé), hebké, příjemné na pokožce. Hedvábné vlákno je lehčí než polyesterové nebo viskózové, takže hedvábná látka je vždycky znatelně lehčí než stejně silná látka z umělých nebo jiných přírodních materiálů.

Napovědět může i cena. Za cenu polyesteru pravé hedvábí nejspíš nekoupíte, i když je samozřejmě možné, aby férový prodejce s rozumnou marží prodával pravé hedvábí levněji než tvrdý obchodník své syntetické hedvábí oceněné v duchu hesla „čím dražší, tím luxusnější“. Do ceny vstupují také další faktory: zda se jedná o látku přímo z výroby nebo o odkoupený zbytek z továrny (rozdíl v kvalitě může být nulový), zda byla látka koupena přímo od zdroje nebo si prošla několika prostředníky. Do ceny se promítají i nemalé náklady na textilní návrháře, pokud se jedná o designové hedvábí s autorským potiskem.

Pokud už máte látku v ruce, můžete ji poměrně snadno otestovat. Neplatí to ostatně jen pro látky – stejný postup lze použít i pro oblečení bez etikety, například šaty po babičce. Stačí vzít malý kousek látky nebo dokonce jen několik vytažených vláken a zapálit je. Pozor na směsové materiály – osnovní nitě mohou být jiné než útkové, nebo je v jedné niti spojeno víc materiálů. Je-li výsledek nejednoznačný, pokuste se vlákna oddělit co nejpečlivěji a otestovat je samostatně.

Přírodní hedvábí nehoří plamenem a opálený kus látky po sobě zanechá seškvařené černé vlákno, které lze však lehce rozdrtit mezi prsty, zatímco hedvábí z umělých vláken hoří plamenem a zanechává po sobě tvrdou černou seškvařenou kuličku, která mezi prsty rozdrtit nelze.

Přírodní hedvábí je sice citlivé na teplo, ale hoří špatně. Při vložení do plamene se neochotně rozhoří a jakmile ho vytáhnete, zhasne. Spálené vlákno je černé a na konci zůstane černá kulička, kterou lze však rozmáčknout prsty. Při hoření hedvábí páchne jako hořící vlasy. Úplně stejně se při zkoušce ohněm chová vlna, ale vlněnou látku od hedvábné poznáte podle omaku – vlna je těžší, hřejivější, není hladká, a i v nejjemnějším provedení je znatelně „kousavější“ než hedvábí.

Umělá imitace hedvábí, která je vyrobena z polyesteru nebo nylonu, se už při přiblížení k plameni taví. Hoří mnohem lépe a po dohoření také zůstává černá kulička, je však tvrdá a nejde mezi prsty rozdrtit. Zápach je celkem silný, ale vůbec nepřipomíná hořící hedvábí.

Imitace hedvábí z celulózových vláken – viskóza, cupro, modal nebo acetát, ze kterých se někdy vyrábějí látky velmi podobné hedvábí, se chovají jako papír: hoří plamenem, kouř je cítit stejně jako kouř z papíru nebo ze dřeva a po dohoření zůstane jemný šedý popílek. Acetátové látky – velmi pěkné, ale choulostivé napodobeniny hedvábí – můžete navíc od ostatních odlišit pomocí acetonu nebo acetonového odlakovače na nehty, který je rozleptá.