Symbolika zajíce na středověkých textiliích

Keltové věřili, že zajíc je ve spojení s ženským cyklem a s měsícem. Pohanská bohyně Ostara měla zajíce jako symbol plodnosti ve svém znamení pro jeho výbornou schopnost reprodukce. 

Při šíření křesťanství do pohanských zemí využili mniši již zavedených oslav jara a spojili je s křesťanským svátkem zmrtvýchvstání. 

Ve středověku byly tyto oslavy pravděpodobně ještě trochu přikrášleny – bohyně Ostara se stala kamarádkou všech dětí a pro jejich pobavení proměnila svého ptáčka v králíka, který plodil pestrobarevná vajíčka. Ty pak dávala dětem jako dárky. 

Takovéto oslavy Velikonoc jsou poprvé zmiňovány v Německu v 15.století, ale opravdovou popularitu si vysloužili až v období viktoriánské éry v Anglii. Odtud tedy svátky Velikonoc v podstatě už v takové podobě, jak je známe dnes a s jasnou symbolikou znovuzrození a plodnosti.

Pak si ale uvědomil, že on sám žádnou člověku poživatelnou potravu obstarat nedokáže, a tak nabídl své vlastní tělo jako maso. 

Bůh Shakra uctil králičí oběť tím, že vyryl jeho obraz do měsíce, aby lidé navždy mohli vzhlížet k symbolu zbožnosti a oběti. Kdo má hodně fantazie, nechť se v noci při úplňku zahledí a svého zajíce si najde.

V čínské mytologii se s měsíčním zajícem setkáme v legendě o neobvykle krásné dámě jménem Chang-Er (čti "čchang-e"). Jejím manželem byl bojovník a lukostřelec Houyi, jež za své činy získal elixír nesmrtelnosti. 

Nevíme přesně jak to bylo s láskou krásné Chang-Er ke svému lukostřelci, ale všechny verze se shodují na tom, že elixír nakonec vypila ona sama, stala se nesmrtelnou a byla vyzdvižena na měsíc, kde poznala zde již pobývajícího nefritového králíka. Ona se stala bohyní měsíce a bílý zajíc lékárníkem zodopovědným za výrobu elixíru nesmrtelnosti. 

Nutno dodat, že dle Japonců nefritový zajíc netluče v hmoždíři žádný kouzelný elixír, ale připravuje obyčejnou směs na měsíční koláčky – krásně zdobené pečivo, které se prodává během svátků středu podzimu. 

Nicméně nesmrtelnost a spojitost s měsícem jsou atributy, které si zajíc z těchto legend odnesl, a které s ním putovaly po hedvábné stezce do nových krajin.

Na asijském kontinentě však ještě zůstaneme. Pomineme-li mýty a legendy, existují i hmatatelné důkazy o důležitosti zajíce. 

Díky stropním malbám třech zajíců v jeskyni Mogao, v čínské provincii Gansu nedaleko města Dunhuang, můžeme s jistotou říci, že jako symbol byl používán minimálně již v 6. století, do kterého je malba datována. 

Bohužel není jasné, co toto vyobrazení mělo reprezentovat, neboť se k němu nevážou žádné dochovalé písemné prameny. Můžeme se tedy jen domnívat, že vyobrazení zde mělo své místo díky obecnému východnímu chápání zajíce jakožto příznivého symbolu nosící štěstí a prosperitu nebo reprezentující klid a mír. 

Zajímavé na tomto vyobrazení tří zajíců je optický klam, kde všichni zajíci mají po dvou uších, přestože vyobrazené jsou dohromady uši jen tři.

Mystický symbol tří zajíců z čínské jeskyně Mogao se stal populárním a brzy se vydal na svou vlastní pouť po hedvábné stezce. Dokazují to četné nálezy této symboliky poseté po celé Asii od Turkmenistánu, přes Sýrii až po Egypt. 

Symbol zajíce v asijských kulturách navazoval na staré budhistické a taoistické legendy. Nadále se mu přisuzují nadpřirozené a magické schopnosti a je spojován s měsícem resp. symbolikou lunárních cyklů a potažmo též s cykly ženskými. 

Mystická je v této souvislosti číslovka 28 – tolik dní trvá přibližně ženský cyklus, lunární cyklus i doba reprodukce zajíce. 

Zajíc začíná být chápán jako symbol plodnosti a ženskosti.

Nejčilejší ruch na hedvábné stezce byl bezesporu ve 13. století během tzv. Pax Mongolica – mongolského míru, kdy zde bylo poměrně bezpečno a obchod mezi západem a východem vzkvétal. 

Pokročilá estetika a luxusní zboží z Dálného východu se do raně středověké Evropy doslova valilo. Zajíc byl jedním z východních symbolů, který právě někdy v této době doputoval do evropského repertoáru dezénů. 

Zajímavé je, že si tehdejší křesťanská víra nevšimla výborných reprodukčních schopností zajíců a naopak tradovala, že ke své reprodukci samce vůbec nepotřebují. Zajíc byl v křesťanství paradoxně dáván do spojitosti s neposkvrněným početím Panny Marie, s kterou byl často vyobrazován. 

Další zajímavostí středověké křesťanské Evropy je velká popularita symbolu tří zajíců, který se sem dostal po hedvábné stezce. Možná proto, že se křesťanské víře "hodil do krámu". Dal se totiž dobře vykládat jako symbol svaté trojice. 

V Německu se symbol tří zajíců objevuje ve výzdobě středověkých kostelů a dokonce i heraldice měst. V Anglii a ve Francii je zase velké množství kostelů s vyřezávanými detaily třech spojených zajíců. 

Nutno podotknout, že ve vrcholném středověku se již zajíci zobrazují bez výše zmíněné symboliky a setkáváme se s nimi na textiliích spíše v loveckých scénách, kde zajíc reprezentuje jednoduše hbitost a rychlost a tím pádem výzvu pro svého lovce. 

Symbol tří zajíců se objevuje později občas i v synagogách a na židovských náhrobcích od Ukrajiny po Německo. V judaismu byl tento symbol zajíců v kruhu vnímán pravděpodobně jako reprezentace věčnosti.

Možná vás překvapí, že hrůzostrašný snímek "Králičí zabiják Caerbannog" od Monty Pythonů (pro nezasvěcené viz film Monty Python a svatý grál z roku 1975) není prvním vyobrazením zajíce jakožto krvežíznivého stvoření s „ošklivými, velkými a špičatými zuby“. Králík zabiják tu je s námi totiž již od středověku.

Kdo se někdy trochu ponořil do zkoumání detailů románských kostelů, jistě mi dá za pravdu, že středověcí umělci měli pro smysl pro humor a satiru uděláno.

Kromě architektonických detailů úsměv na tváři vykouzlí i náhled do bohatě zdobených středověkých rukopisů. Umělecky skvostné kresby plné dvojsmyslů a jinotajů skrývají ve svých detailech a méně nápadných pasážích při okraji stránek nejeden vtípek. 

Pozornost určitě upoutají výjevy zajíců v pomstychtivých, nemilosrdných a až brutálně násilných scénách, kdy jsou vyobrazováni jako chladní zabijáci. Jindy zase v komických situacích bojují na šneku. 

V reálném světě jsou zajíci kořistí lovců. Středověcí umělci však ve zdobných iniciálách a marginálních kresbách často zobrazovali "svět vzhůru nohama", kde se role obrací a nemožné se stává normou. A tak jsou zde zajíci násilní lovci, kteří trestají nemilosrdně každého, kdo se na nich dopustil zločinů.

Zdroje fotografií: [1] Metropolitní muzeum umění v New Yorku, USA [2] Jordan Schnitzer Museum of Art, USA, [3] Cooper Hewitt, Smithsonian Design Museum, New York, USA, [4] Wikimedia Commons, [5] www.ancient-origins.net, [6] Brooklyn Museum, New York, USA, [7] Kelsey museum of archaeology, USA, [8] The Cleveland Museum of Art, USA, [9] Wikipedia, [10] jewish-heritage-europe.eu, [11] Friedrich Fischbach, Ornamente der Gewebe, [12] Catalogue of Illuminated Manuscripts, British Library