Hedvábný Wall Street
O New Yorské burze cenných papírů jsme asi slyšeli všichni. Věděli jste však, že s pravým hedvábím se obchoduje podobně jako s cennými papíry? Mysleli jste si, že hedvábný kokon si můžete koupit jen tak? Tak to se mýlíte...
Při mé poslední cestě za hedvábím po Indii se mi naskytla vzácná příležitost. Divakar, náš místní odborník na hedvábí, se mě zeptal, zda bych se chtěla zajet podívat na burzu – hedvábnou… O existenci takové „atrakce“ jsem přirozeně neměla ani ponětí. Překvapeně jsem zvedla obočí a nadšeně přikývla.
Druhý den brzy ráno jsme vyrazili a po necelé hodině jízdy jsme byli na místě. Postavila jsem se do hlučného hloučku převážně bosých Indů, za kterým vykukovala nevýrazná přízemní budova, a čekala, co se bude dít dál. Chvíli Divakar něco vybavoval s místní ochrankou, ta si prohlédla naše doklady, provedla bezpečnostní kontrolu, a nakonec nás vpustila hlavní branou dovnitř. Hluk hloučku za mnou pomalu utichal, jak jsem vstupovala úzkým koridorem do obrovské haly a začal se mi naskýtat neuvěřitelný pohled.
Přede mnou se otevřela první široká hala plná bílo-žlutého moře načechraných obláčků. Hala byla plná stolů zaskládaných bednami s kokony nejrůznějších velikostí a odstínů od bílé po žlutou, až jsem měla pocit, že se doslova topím v hedvábí. Jak jsme proplouvali úzkými uličkami mezi horami kokonů, nořila jsem ruce do bílého zlata a začala se vyptávat.
Jak funguje burza hedvábných kokonů
Burzy hedvábných kokonů, jako ta, kterou jsem navštívila, provozuje přímo indická vláda a jsou jediným místem, kde lze s kokony v Indii legálně obchodovat. Vládní záštita garantuje dodržování určitých standardů kvality a poskytuje takové podmínky, aby cena kokonů byla tvořena na základě přirozených tržních principů nabídky a poptávky. Za možnost obchodovat na burze platí účastníci poplatky, nicméně nijak závratně vysoké.
Pěstitelé morušových bourců a výrobci hedvábných přízí se na burze setkávají sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Časně ráno sváží pěstitelé bourců své zboží na tržiště. Každá várka projde důkladnou kontrolou. Zkoumá se stáří zámotků – housenky uvnitř každého kokonu musí být ještě živé, jinak nejsou na burzu přijaty – dále se zapisuje druh bource, z něhož kokony pocházejí, jejich kvalita, předpokládaná výtěžnost hedvábí a přibližná tržní cena. Spolu se jménem farmáře, který je vypěstoval, a oblastí původu, která hraje při stanovení ceny markantní roli, se jedná o základní data ke každé várce kokonů. Takto označené zboží pak putuje na určená místa uvnitř obchodních hal, kde si je nákupčí mohou prohlédnout a osahat.
Na burze se obchoduje se dvěma druhy hedvábných kokonů – s obecně více známými sněhobílými zámotky housenky bource morušového z rodu bombyx mori, které jsou považovány za nejkvalitnější a nejdražší hedvábí, a se zámotky jiného šlechtěného bource, které mají nažloutlou barvu.
V rámci svého životního cyklu se v indickém podnebí motýli bource morušového přirozeně množí dvakrát do roka, resp. jejich housenky se dvakrát ročně zakuklí a vytvoří kokony, které obsahují přibližně 1000 metrů dlouhé hedvábné vlákno. Existují však i speciálně vyšlechtěné druhy bource, které se kuklí za rok šestkrát až osmkrát a vytváří kolem 800 m hedvábného vlákna na každém kokonu. Takové kokony mají díky jiné proteinové skupině přirozeně nažloutlou barvu a prodávají se obvykle s nižší cenou. Kvalitou jsou však obdobné klasickému hedvábí a jakmile jsou z kokonu vlákna odmotána, jsou takřka k nerozeznání.
Jak se uzavírá obchod
Nákupčí procházejí halami, občas ponoří ruku do přepravky s kokony a sem tam se zastaví na kus řeči s prodávajícím farmářem. Ale ve chvíli, kdy se jim nad hlavami rozsvítí velkoplošné obrazovky, všechen ruch ustane a ve vzduchu začne být cítit napětí. Prostí farmáři, kteří stojí u svého zboží mnohdy bosí a v odřených pracovních šatech, začnou z kapes rychle vytahovat smartphony a interaktivně komunikovat prostřednictvím speciální aplikace s obrazovkami. Celá aukce je totiž digitální.
Nákupčí, kteří si podle omaku a informačních cedulek vytipovali jednotlivé várky hedvábí, o něž by měli zájem, anonymně vkládají své nabídky, a nejvyšší nabízená cena se zobrazuje na displejích umístěných v halách. Nákupčí i jednotlivé várky kokonů, k nimž přihazují, jsou označeny čísly, která se spolu s nejvyššími nabídkami nepřetržitě zobrazují na velkoplošných obrazovkách. Při pohledu na probíhající aukci se mi hned vybavila typická letištní scéna, kdy všichni cestující upírají zraky stejným směrem na rozměrné tabule příletů a odletů.
Aukce se uzavírají dvakrát denně, v 10:30 a v 11:30. Akceptují-li v tento moment obě strany nejvyšší nabídku, je dané množství kokonů prodáno. Nestane se to však vždy – pokud se farmáři zdá i nejvyšší položená nabídka příliš nízká, může zájemce odmítnout. Všichni tak zahleděni do svých mobilních zařízení setrvale spekulují, zdali přihazovat, uzavírat obchody či čekat na lepší nabídku. Zachovat v takové situaci chladnou hlavu a rozhodnout se moudře musí vyžadovat notnou dávku talentu a zkušeností. Sama jsem za prodávající byla dost nervózní a těsně před půl dvanáctou se mi nervozitou pěkně svíral žaludek. Nutno však podotknout, že prodejci byli mnohem klidnější než já :-)
Na prodej jsou pouze „živé“ kokony bourců morušových
Kromě toho, že jsou kokonové burzy jediným místem v Indii, kde lze legálně nakoupit či prodat tuto vzácnou surovinu k výrobě hedvábí, mají tato místa ještě jednu zvláštnost. Housenky uvnitř prodávaných kokonů jsou totiž ještě živé! To je velký rozdíl oproti hedvábným kokonům prodávaných v Číně. Tam projdou bezprostředně po sklizni horkovzdušnou pecí, kde se housenky usmrtí a zakonzervují, a díky tomu mohou zůstat na skladech farmářů až jeden rok.
Fakt, že se kokony prodávají s ještě živými housenkami znamená, že zámotky jsou velmi čerstvé a garantují tak kupujícím kvalitu vlákna. Housenka žije zakuklená uvnitř kokonu pouze osm až deset dnů. První polovinu této doby musí být navíc ponechána v optimálních podmínkách na farmě, aby se plně dotvořilo hedvábné vlákno. Teprve poté mohou být kokony sklizeny a dopraveny na tržiště. Krátký životní cyklus bource tak dává zhruba jen pětidenní rozmezí, během kterého musí být zámotky dovezeny trh, prodány a zas odvezeny a zpracovány na hedvábná vlákna, popřípadě alespoň zakonzervovány. Pokud by proces trval déle, housenky by se vyklubaly, čímž by narušily stěnu kokonu, a de facto zničily jinak „nekonečné“ hedvábné vlákno. Tato časová tíseň hraje při obchodování velkou roli. Jak dny ubíhají, farmáři své zboží přirozeně zlevňují, aby je včas prodali.
Další osud hedvábného kokonu
Je krátce po dvanácté, adrenalinové napětí se vytratilo a halami se rozprostřelo klidné ševelení pomocníků. Obchody jsou uzavřeny a zbývá jen přeložit zakoupené zboží na káry jejich nových majitelů. Hedvábné kokony teď čeká jejich další osud – zpracování do božsky jemných a lesklých hedvábných nití v nedalekých přádelnách hedvábí. Jak se z hedvábného kokonu vyrobí hedvábná příze se dočtete v mém článku o výrobě hedvábí „od kokonu k niti“.
Zajímavá fakta
1 hedvábného kokonu = 1 km hedvábného vlákna
1 kg surového hedvábí = 8 kg kokonů
1 kg surového hedvábí = 8 m hedvábí o šíři 114cm
1 m hedvábí = 1 kg kokonů
Indická hedvábí v naší nabídce
Naše indická hedvábí jsou vyráběna exkluzivně pro nás bez asistence třetích stran. Podporujeme malé rodinné tkalcovny, které si osobně vybíráme.
Komentáře(0)